Inherited from Old Czech žitie, from Proto-Slavic *žitьje.
žití n
- verbal noun of žít
- life
Declension of žití (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
žití
|
žití
|
| genitive
|
žití
|
žití
|
| dative
|
žití
|
žitím
|
| accusative
|
žití
|
žití
|
| vocative
|
žití
|
žití
|
| locative
|
žití
|
žitích
|
| instrumental
|
žitím
|
žitími
|
- žití in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- žití in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- žití in Internetová jazyková příručka
