dobytek

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dobytek, from Proto-Slavic *dobytъkъ. By surface analysis, dobýt +‎ -ek.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdobɪtɛk]
• Hyphenation: do‧by‧tek

Noun

dobytek m inan

1. cattle
2. livestock

Declension

Declension of dobytek (sg-only velar masculine inanimate reducible)

	singular
nominative	dobytek
genitive	dobytka
dative	dobytku
accusative	dobytek
vocative	dobytku
locative	dobytku
instrumental	dobytkem

Noun

dobytek m anim

1. (derogatory) swine, savage

Declension

Declension of dobytek (velar masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	dobytek	dobytci, dobytkové
genitive	dobytka	dobytků
dative	dobytkovi, dobytku	dobytkům
accusative	dobytka	dobytky
vocative	dobytku	dobytci, dobytkové
locative	dobytkovi, dobytku	dobytcích
instrumental	dobytkem	dobytky

Further reading

• dobytek in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dobytek in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dobytek in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dobytъkъ. Related to dobýti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdobɨtɛk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdobitɛk/

Noun

dobytek m inan

1. cattle
2. livestock

Declension

Declension of dobytek (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	dobytek	dobytky	dobytci, dobytkové
genitive	dobytka, dobytku	dobytkú	dobytkóv
dative	dobytku	dobytkoma	dobytkóm
accusative	dobytek	dobytky	dobytky
vocative	dobytče	dobytky	dobytci, dobytkové
locative	dobytcě, dobytku	dobytkú	dobytciech
instrumental	dobytkem	dobytkoma	dobytky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: dobytek

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “dobytek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Polish

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dobytъkъ.

Pronunciation

• IPA^(key): /dɔˈbɨ.tɛk/

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -ɨtɛk
• Syllabification: do‧by‧tek

Noun

dobytek m inan

1. belongings (collection of personal items)

   Synonyms: mienie, majętność

2. (obsolete) cattle, livestock

   Synonym: bydło

Declension

Declension of dobytek

	singular	plural
nominative	dobytek	dobytki
genitive	dobytku	dobytków
dative	dobytkowi	dobytkom
accusative	dobytek	dobytki
instrumental	dobytkiem	dobytkami
locative	dobytku	dobytkach
vocative	dobytku	dobytki

Further reading

• dobytek in Wielki słownik języka polskiego, Instytut Języka Polskiego PAN
• dobytek in Polish dictionaries at PWN