náklon

See also: naklon

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *naklonъ. By surface analysis, deverbal from naklonit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaːklon]

Noun

náklon m inan

1. inclination, slant

Declension

Declension of náklon (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	náklon	náklony
genitive	náklonu	náklonů
dative	náklonu	náklonům
accusative	náklon	náklony
vocative	náklone	náklony
locative	náklonu	náklonech
instrumental	náklonem	náklony

Related terms

• nakloněný
• naklonit
• náklonnost

 

Further reading

• náklon in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• náklon in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• náklon in Internetová jazyková příručka