obhájce

Czech

Etymology

From obhájit +‎ -ce.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobɦaːjt͡sɛ]

Noun

obhájce m anim (feminine obhájkyně)

1. advocate (who argues the case of another)

Declension

Declension of obhájce (masculine animate in -e)

	singular	plural
nominative	obhájce	obhájci
genitive	obhájce	obhájců
dative	obhájcovi, obhájci	obhájcům
accusative	obhájce	obhájce
vocative	obhájce	obhájci
locative	obhájcovi, obhájci	obhájcích
instrumental	obhájcem	obhájci

Further reading

• obhájce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• obhájce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• obhájce in Internetová jazyková příručka