voněti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *voňati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋoɲi̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvoɲɛci/

Verb

voněti impf

1. (intransitive) to smell (have a smell)

   Róžě libě vonějú. ― Roses have a pleasant smell.

2. (transitive) to smell (to perceive a smell)

   Synonym: čúti

   Voňala jest róžu. ― She has smelled a rose.

Conjugation

Conjugation of voněti (class V)

infinitive	supine	verbal noun
voněti	voňat	voněnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	voněju	vonievě (-va)	voniem (-me/-my)	–	vonějvě (-va)	vonějme (-my)
2nd person	vonieš	vonieta	voniete	voněj	vonějta	vonějte
3rd person	vonie	vonieta	vonějú	voněj	vonějta	vonějte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	voněch	voněchově (-va)	voněchom (-me/-my)	voniech	voniechově (-va)	voniechom (-me/-my)
2nd person	voně	voněsta (-šta)	voněste (-šte)	vonieše	voniešta (-sta)	voniešte (-ste)
3rd person	voně	voněsta (-šta)	voněchu	vonieše	voniešta (-sta)	voniechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	voňal	voňala	voněli	voňán	voňána	voněni
Feminine	voňala	voněle	voňaly	voňána	voněně	voňány
Neuter	voňalo	voněle	voňala	voňáno	voněně	voňána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	vonějě	vonějúce		voňav	voněvše
Feminine	vonějúci			voněvši
Neuter	vonějě, vonějúci			voňav, voněvši

Note: This table shows the most common forms of voněti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• vóně

 

Descendants

• Czech: vonět

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “voněti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění