bílek

See also: bilek and Bilek

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech bielek, from Proto-Slavic *bělъkъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbiːlɛk]
• Hyphenation: bí‧lek

Noun

bílek m inan

1. white; egg white; albumen

Declension

Declension of bílek (velar masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	bílek	bílky
genitive	bílku	bílků
dative	bílku	bílkům
accusative	bílek	bílky
vocative	bílku	bílky
locative	bílku	bílcích
instrumental	bílkem	bílky

See also

• žloutek m

Further reading

• bílek in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• bílek in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• bílek in Internetová jazyková příručka