brnět

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech brněti, from Proto-Slavic *brьněti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbr̩ɲɛt]
• Hyphenation: br‧nět

Verb

brnět impf

1. to tingle

Conjugation

Conjugation

Infinitive	brnět, brněti	Active adjective	brnící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	brním	brníme	—	brňme
2nd person	brníš	brníte	brň	brňte
3rd person	brní	brní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive brnět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	brněl	brněli	brněn	brněni
masculine inanimate		brněly		brněny
feminine	brněla		brněna
neuter	brnělo	brněla	brněno	brněna

Transgressives	present	past
masculine singular	brně	—
feminine + neuter singular	brníc	—
plural	brníce	—

Further reading

• brněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• brněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• brnět in Internetová jazyková příručka