buřič

See also: buric

Czech

Etymology

From bouřit +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbur̝ɪt͡ʃ]

Noun

buřič m anim (feminine buřička)

1. rebel, insurgent

   Synonym: vzbouřenec

Declension

Declension of buřič (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	buřič	buřiči
genitive	buřiče	buřičů
dative	buřičovi, buřiči	buřičům
accusative	buřiče	buřiče
vocative	buřiči	buřiči
locative	buřičovi, buřiči	buřičích
instrumental	buřičem	buřiči

Derived terms

• buřičský

 

Further reading

• buřič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• buřič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• buřič in Internetová jazyková příručka