napovědět
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]napovědět pf (imperfective napovídat)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | napovědět, napověděti | Active adjective | napověděvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | napovím | napovíme | — | napovězme |
| 2nd person | napovíš | napovíte | napověz | napovězte |
| 3rd person | napoví | napovědí | — | — |
| The verb napovědět does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | napověděl | napověděli | napověděn | napověděni |
| masculine inanimate | napověděly | napověděny | ||
| feminine | napověděla | napověděna | ||
| neuter | napovědělo | napověděla | napověděno | napověděna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | napověděv |
| feminine + neuter singular | — | napověděvši |
| plural | — | napověděvše |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- napověděti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- napověděti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- napovědět in Internetová jazyková příručka