oznamovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]oznamovat impf
- imperfective form of oznámit
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | oznamovat, oznamovati | Active adjective | oznamující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | oznamování | Passive adjective | oznamovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | oznamuji, oznamuju (coll.) |
oznamujeme | — | oznamujme |
| 2nd person | oznamuješ | oznamujete | oznamuj | oznamujte |
| 3rd person | oznamuje | oznamují, oznamujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive oznamovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | oznamoval | oznamovali | oznamován | oznamováni |
| masculine inanimate | oznamovaly | oznamovány | ||
| feminine | oznamovala | oznamována | ||
| neuter | oznamovalo | oznamovala | oznamováno | oznamována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | oznamuje | — |
| feminine + neuter singular | oznamujíc | — |
| plural | oznamujíce | — |
Further reading
[edit]- oznamovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- oznamovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- oznamovat in Internetová jazyková příručka